Frogs sat around a puddle
And gazed at heavens high
Frog teacher pounding into skulls
The science of the sky.
He spoke about the heavens
Bright dots we see there burning
And men watch them, "astronomers"
Like moles they dig for learning.
When these moles start to map the stars
The large becomes quite small
What's twenty million miles to us
They call one foot, that's all.
So, as those moles did figure out
(If you believe their plan)
Neptune is thirty feet away
Venus, less than one.
If we chopped up the Sun, he said
(Awed frogs could only stare)
We'd get three hundred thousand Earth's
With still a few to spare
The Sun helps us make use of time,
It rolls round heaven's sphere
And cuts a workday into shifts
"Forever" to a year
What comets are is hard to say
A strange manifestation
Though this is not a reason for
Some idle speculation
They are no evil sign, we hope
No reason for great fright
As in a story we got from
Lubyenyetsky, great knight
A comet there appeared, and when
It rays were seen by all
The cobblers in a tavern
Began a shameful brawl
He told them how the stars we see
So many, overhead
Are actually only suns
Some green, some blue, some red
And if we use the spectroscope
Their light tells, in addition
Those distant stars and our Earth
Have the same composition
He stopped. The frogs were overwhelmed.
Their froggy eyeballs rolled.
"What more about this universe
Would you like to be told?"
"Just one more thing, please tell us sir"
A frog asked, "Is it true?
Do creatures live there just like us
Do frogs exist there too?"
|
Seděly žáby v kaluži,
hleděly vzhůru k nebi,
starý jim žabák učený
odvíral tvrdé lebi.
Vysvětloval jim oblohu,
líűil ty světlé drtky,
mluvil o pánech hvězdářích
zove je "Světa krtky".
Pravil, že jejich hvězdný zkum
zvláštní je mírou veden,
dvacet že milionů mil
teprv jim loket jeden.
Tedy že, řekněm pro příklad
- věříme-li v ty krtky -,
k Neptunu třicet loket je,
k Venuši jen tři čtvrtky.
Rozmluvil se pak o Slunci
- žáby jsou divem němy -,
ze Slunce ž e by nastrouhal
na tři sta tisíc Zemí.
Slunce že velmi slouží nám,
paprskovými klíny
štípajíc věčnost na rok a
směnkové na termíny.
O kometách že těžkářeč,
rozhodnout že to nechce,
míní však, že by nemělo
soudit se příliš lehce.
Nejsou snad všecky nešťastny,
nejsou snad zhoubny všecky,
o jedné ale vypráví
sám rytíř Luběněcki:
sotva se její paprsky
odněkud k nám sem vdraly,
vskutku se v glinské hospodě
hanebně ševci sprali.
O hvězdách potom podotknul,
po nebi co jich všude,
skoro že samáslunce jsou,
zelené, modré, rudé.
Vezmem-li pak pod spektroskop
paprslek jejich světla,
že v něm naleznem kovy tyž,
z nichžse i Země spletla.
Umlknul. Kolem horlivě
šuškají posluchači.
Žabák se ptá, zdaž o světech
ještě cos zvědít ráči.
"Jen bychom rády věděly,"
vrch hlavy poulí zraky,
"jsou-li tam tvoři jako my,
jsou-li tam žáby taky!"
Translated by D.P. Stern
|
